Pøijde chlápek do hospody a poruèà si tøi piva. Hospodský se podivuje, ale pøinese je. Chlápek jedno po druhém vypije. Kdy¾ platÃ, hospodský se ho ptá: "Promiòte, ¾e jsem tak zvìdavý, ale lidé si vìt¹inou objednávajà piva po jednom, jen pár z nich obèas dvì najednou, ale tøi, to se mi jestì nestalo, mù¾ete mi øÃct, proè to dìláte?"
"VÃte, já mám dva bratry, my jsme si velice blÃzcÃ, jsme uzavøená rodina. Jen¾e teï nás rozdìlily pracovnà povinnosti, bydlÃme ka¾dý jinde. Kdy¾ se obèas vidÃme, sedneme si do hospody a vyprávÃme, co jsme dìlali. A máme takovou dohodu, ¾e kdy¾ chceme jÃt na pivo sami, v¾dycky si dáme tøi a vzpomeneme si na ostatnÃ."
Hospodský je dojat takovou bratrskou láskou. Chlápek odejde. Èas od èasu se objevà a hospodský mu v¾dy rovnou natoèà tøi piva. Jednou pøijde, sedne a poruèà si dvì piva. Hospodský mu piva donese a ptá se ho: "Dìje se nìco? Proboha, snad se nìco nestalo jednomu z va¹ich bratrù?"
Chlápek do sebe obrátà prvnà pivo a øÃká: "Ne, jasnì ¾e ne, nic takového se nestalo. Akorát já jsem pøestal pÃt."
|